MARTIN ŠVANDA

Petrolejová vesnice

-
noc na jedno použití
ze které krev kape
Jasmíně do kočáru

ve dne kolébá vřeteno
na místo dítěte
v noci zaplétá příběhy
na místo copánků
-

-
nechci do petrolejové vesnice
z kohoutků tam teče
po setmění mrtvá voda
ve všech staveních
-

-
cesta vedla ke vsi
topolům zrůžověly uši
když jsem kolem nich procházel
na náměstí stála pumpa
se staženým hrdlem
dívala se na mne
-

-
nad vesnicí koně pokyvují hlavou
po vesnici Jasmína
točí žlutou stuhou
než se setmí
budou všechny lampy
kolem krku žlutý šátek mít
-

-
prázdná studna vždycky zaslechne
modlitbu letícího kamene
který ví skoro vše
o své tíze
a vůbec nic
o její hloubce
-

-
okolo vsi našlapuje Bestie
s každým vydechnutím probouzí
světla ve všech domech
s každým nadechnutím uspává
světla ve všech domech
-

-
jdu podél prázdného domu
stmívá se uvnitř i ve mně
a nevím
že tento dům má
v každém patře papírovou podlahu
i strop
-

-
dnes vylovil z jezera zvon
zevnitř uhlem popsaný:

neškrtej sirkou v petrolejové vesnici

bylo tam napsáno
-

-
z tohoto domu trčí ruce
chytají ho za zvědavé pohledy
ve spíži v krabici tam leží
cizí jazyky
vedle krabice stojí
nádoba plná tmy
-

-
v tomto domě
jedny dveře zavřeš
druhé se samy otevřou

za těmi posledními
na zemi Jasmína zapomněla
jednou prsten z pampelišek
-

-
nahoře nad vesnicí
jsou chaty plné loňských kabátů

míjí je a neví nic
ani to, že za ním
je na cestě kůň
zvědavostí osedlaný
-

-
v noci v tomto domě
praskají nerozsvícené žárovky
zavřu-li tam k ránu okno
stane se z něj zrcadlo
-

-
(v myší díře mezi obličeji)

jednou si mne tam
pustila za ruku a zmizela
-

-
vítr mi strká
bez obálky
cizí dopisy do kapes

v parku
mezi houpačkami míjím
konopný smích
-

-
marně se snažím
dát si schůzku sám se sebou
často se vidím z okna
odcházet tam
odkud jsem kdysi přišel
-

-
Bestie, nevěsta z hromového města
zhasíná světlo
nad mými myšlenkami
a hledá v mé tváři
tu svou

a někdo tam venku
přitom volá mé jméno
-

 

-
celý den jsem svítil
ve všech svých pokojích
večer
seděl jsem u jezírka v zahradě
poslouchal skřípění vědra
-

-
hledám dveře od domu
který se teprve staví
v kapse šperhák místo klíče

Bestie zatím snídá kosatce
a obědvá pomněnky
-

-
a tenhle už od rána není
zbyl po něm
prázdný čtverec
prý ho včera někdo vypil
do dna hrdlem prohnal
-

-
místo ticha uslyšel
jak někdo za něj dořekl
na co on jen pomyslel

z okna je dnes vidět
a na verandě sedí Sedmispáč
-

-
jednoho dne přivedla sklenáře
zručným tahem mi vyfouknul
mozek levým uchem
a tím pravým vdechnul mi
skleněný mozek
a šel

když se teď ráno češu
zrcadlo se na mne směje
-

-
na kopci nad vesnicí
rozkvetl čarostrom
na něm všechny štětce
zavěšené hlavou dolů
každé ráno odkapávají
-

-
(srpnový večer v petrolejové vesnici)

slyším
jak komárům
tlučou srdce
-

-
nikdy mu neřekla
že má za domem z vysokých zdí
zahradu plnou červánků
ale stejně na něj ví
že tam jednou v noci zabloudil
a bez baterky se vyznal
-

-
řídíme bubliny
poháněné vírou

pilotní páka
ohmataná stejně jako naděje
ve slunci leskne se
-

-
místní škola, jedna třída
na tabuli oznamuje
velkým písmem bílá křída:

dávej dobrý pozor
sic bude tvé jméno
zapsáno do kolonky černým perem

-

-
Bestie:
tiše
nebo tě ihned vyzkouším
z neúplných tvarů
a rybích jazyků
dobře vím, že ses neučil
po vesnici lítal
hledal jsi laskavé ucho
a našel mé rty
-

-
usnul jsem a
s hlavou na stole
poslouchal příběh pivního letokruhu

když jsem se probudil
hospoda už spala
pod stolem svítila
rozbalená karamelka
-

-
teprve až
jsem na sebe zapomněl
objevil se Petr Moment
se svojí bublinou
na obzoru
-

-
jestli už má Bestie
přečtena všechna jména
ze svého seznamu
jestli nemyslí už jen
na toho posledního

ptám se větru
házím udici do bílého potoka
-

-
neboj, že slyšíš v noci
co jiný nesmí
to jen
věci v pokoji
na tebe myslí

šeptá Petr Moment
-

-
popiš si tělo
cestuj v ulitě
rozčtvrť obraz na stěně
levý spodní cíp sněz za úplňku
potom změníš se
v můj splněný sen
a já odejdu

slibuje Bestie
-

-
seděl v kuchyni
počítal tam a zase zpět

za oknem na stráni
vypouštěl cizí muž
Ostropestřce z voliéry
-

-
v domě z provázků jsem
nezapomněl ustlat ale usnout
modré a bílé skvrny na zdi
se změnily ve zvířata
a uhánějí za závěs
někam ven
na jednom z nich
sedí Petr Moment
-

-
noc se mu zdála
příliš temná
po chodbě
hopkal Ostropestřec

zavřel dveře
zavřel oči
zhasnul tmu
-

-
je ticho jako
před trojitým odpíchnutým rittbergerem
v koupelně na kachličkách

u sousedů věší se prádlo
pár minut po půlnoci
na provaz kokrhá pes
-

-
Bestie
půjdeme tam
kam ses celou dobu připravoval
revize myšlenek
už je čas


  však víš,
  že jezdím na černo myší dírou
                o cizí vizitky se nestarám

Bestie
to tě mám pořád
vychovávat svými údery?
zasela jsem do tebe
zakázané keře
a ty je zaléváš
jako blázen

 


probdělé noci se hromadí
jako posmrkané kapesníky
pod polštářem

Bestie
pak se na mne zlobíš
strkáš si dudlík do pusy
a nevíš, že
na kočárek je pozdě
a na kočár brzo


hlava v pračce
pračka v hlavě
škoda, že nemohu
pověsit prádlo na šňůru
jako Petr Moment

Bestie
slyším tě,
jak se nahlas usmíváš za zdí


to se mám naštípat na třísky
 a podpálit?

Bestie
ne
změň se v židli
chci si sednout

Petr Moment
v prázdném domě musíš
vykopat knihu
přečíst ji nahlas
sestavit nový příběh
ten prožít a nakonec zakopat
v prázdném domě
v Petrolejové vesnici

Bestie
máš hliněné myšlenky
drolí se mi mezi prsty
jak po nich hmatám
ve tvé hlavě


zavolám na kočku
a přiběhne pes

Petr Moment
její slova
jsou tvé náhubky
místo splachování zhasíná
v hrdle má kobru co spolkla slavíka

Bestie
rozdrolené vysmrkej
ze zbytku vymodeluj nádobu bez nožek
dej mi z ní napít živé vody

Petr Moment
jsi zaťatý až po pěst
nahlížíš do otevřených jizev
a v tobě se staré ozývají

ona je tvůj dopis
s popraskanou adresou
který musíš podepsat
aby ho jiný jinde neroztrhl

 

-
nepamatuji se už
kde jsem se opustil
možná to bylo v myší díře
s tou pihovatou černovláskou
kde někdo přes noc
vygumoval všechen vzduch
-

-
vnitřní svět má modrou barvu
pomyslel si
těsně před tím než
spánek zabral za kliku
od jeho pokoje
-

 

Úryvek ze sbírky, psáno duben 2002 – červen 2003