MARTIN ŠVANDA

Původně měla v tomto čísle Wagonu vyjít další část sbírky Petrolejová vesnice. S velkým potěšením jsme se ale od Martina Švandy dozvěděli, že kompletní sbírku vydá příští rok nakladatelství HOST. Bylo by proto nevhodné připravit čtenáře o možnost přečíst si celistvý text až v papírové podobě.
Dnes vám tedy představujeme něco ze starší tvorby Martina Švandy. Tyto texty pocházejí z roku 2001.

 

I.Anka
   II. Přešla

Vzpomínko moje, raději zestárni.
(Jiří Kuběna)

 

 

I. Anka

---
rozhrneš závěs
spí za ním váhy
v jedné z nich žena
strojí Tvé vzpomínky
do bílé krajky
---

---
nikdo nevěděl, že
v Tobě padá listí
když se třeseš, Anka
jen já to slyšel
pod Tvým oknem procházeje
černý plamínku
---

---
píská se píská
na lásku v bílých podkolenkách
a ona copatou hlavu otáčí
prvňáček
o chybě vábničky neví nic

jen někdo pod lavicí
schoval pro ni slabikář
plný stýskání
---

---
spící Anka chodí ve snu
jako po louce
komíhá stonky tajemství
chrpy se za ní otáčejí
a jaro je ještě bosé
jako Anka zvědavé
březnovou houpačku kolébá
---

---
v březnu se vrací
světlo do světnice
Ty už nejsi unavená
přikládáš ucho k mořské mušli
oba dva se smějete
---

---
opřela kolo o zábradlí
vyběhla nahaté schody
listí setřáslo poledne do dvora
někdo pověsil na okno
dvoje housle bez smyčců
---

---
co tě nezabije
to tě posílí
šeptáme si se sestrou
v rozmarýnové posteli

stromy setřásly nedopsané
do našich polštářů

utichneš - li
vezmu si Tvůj úsměv
šeptá mi sestra setměním
---

---
v hrobce kapucínů
strážce zapaluje cigaretu
prohlíží stopy
jako by někoho očekával
---

---
v noci se zakláněly
plástve plné medu
do oblak tušily

noc se podobala
košili na vysvlečení
posetá kousky skořice
---

---
sedíš
a slunce mhouří oči
Sestra přivádí Tvou ženu
míjíte se na terase
poledne se skrývá
za vějířem bílého vína
---

 

---
ukazováčkem mi popisuješ nebe
místo tečky houslový klíč
na konci

a říkáš mi:

v mísách tiše kvetou
modré hlavy růží
místo jablek,
poslouchej

Hříbátko, až tě budou kovat
ten zvuk se bude odrážet
stěnami mého srdce
---

---
červen taje slepě
na jazyku mokří léto
skáčeš mezikaluží
před hodinou klavíru
na ulici Botanické
---

---
zbytek cesty šli
les se na ně nezlobil
že ho budí potmě
sám dávno věděl
jak se loví na lásku
v kořenech klopýtá
---

---
i borůvky jsou jenom jako
rozteklé na dlani
fialové poledne rudne mi
studem z rozevření
v létě na rtech

do chladného vědra nabírám
bez ustání
---

 

 

---
zatímco snídáme
pokojská sbírá včerejšek
rozsypaný po altánu

zatímco snídáme
vina má kruhy pod očima
vina má tvoje oči
---

---
Anka strunka
nadechla se času
a polkla hodinky
teď leží poočku

komínem jiskří krajka
a první krása
má přání skleněná
skoro tak průzračná
---

---
korálky deště mi to zamlčely
a narodil se den z máty
Ty ještě spíš v košili
odcházím s píšťalkou pod paží
opít si oči brčálem
---

---
přes kopec
jde k nám Tma
v rukou ohlávku beránka
v rukou oprátku beránku
třímá
---

---
za oknem kos
vyzobává zbytek zimy
a v tobě se ještě drží

zase píšeš černým uhlem
svoje jméno
jarnímu ránu na záda

ale kdopak to bude číst?
slunce má dlaně na očích
a já oči v dlaních
---

---
záplatuji Ance
z naivity kabát,
ze samých zrcadel
profoukla jej Bestie

ta co chodí v rakvích
a spí ve větvích
pod křídly úsměvů
tají pekelné jitro
---

---
měla jsi horečku
seděl jsem u tebe
neviděla jsi mě
potom přinesli večer
v čajové konvici

pomeranče jsem naloupal
na okenní římsu
---

 

 

II. Přešla

---
večer zmrznul, zkřehl
píšu těm
kteří mi nejvíc chybí
noc rozpukala
hrudníky lesních kaluží
jsem plný dopisů
stříbrných drápků
---

---
vlastně bych se
chtěl jen dívat
jak ti stárnou ruce Anka
---

---
okolo zakletých jezer
Potulný veze kádě

později za úsvitu
míjí v keřích
napíchané oči téhle noci
a ty mu určitě nepoví,
že veze i Bestii,
že se zespodu drží dna
---

---
na rameni sedí ti Amorek
víš o tom Anka ?

Anka brouká si:
pro mě Amorek
za mě Mramorek

dívá se mi do očí
když tě vidím odcházet
---

---
den se mi láme mezi prsty
oči přivykají na šero lépe než srdce
světluška den a bludička noc
krouží sem a tam
---

 

---
Zelný trh zkameněl
prázdný jak zvon bez kohoutku
tichý jak nedělní poledne
sní o své Redutě
---

---
čekám na Anku
ráno stála u zrcadla
potom zamkla svůj pokoj
na dobré slovo a
oblékla stůl v jídelně
do černých šatů

Anka, mlčenlivá krajka
až se vrátí k obědu
bude vůně sasanek
---

---
v zrcadle přede mnou
někdo pohodil kosti plné masa

zaklesnutý úryvek paměti
v rohu vysává pavouk
zapomněla ses zasmát
na vteřinu vypadlá z chvíle
---

---
schovala ses u jiného
v cizích pokojích

na stropě spí můra
svítím na ni baterkou
o půl třetí v noci
---

---
tu noc, ve které
jsem se nezbláznil
a ty jsi nepřišla
ulehl jsem vedle sebe
přestal se poslouchat
---

 

---
přetržená nit bůhví čeho
netečně visí z oblohy

soutokem mlčení odplouvá minulost
už ani slůvko nepřipustí
---

---
koupil jsem oči
na rybím trhu
a uši na tajném netopýřím
nesu je pro Anku
v neděli k snídani

korouhev zpívá si:
Anka, Anka
otevřená ranka
do Tvé duše branka
---

---
neřekla mi o tom
změnila barvu vlasů
změnila barvu očí
změnila číslo pasu
potom jsem ji potkal

neřekl jsem jí o tom
a otevřel schodům do ulice
tobě Anka taky ne
nebyla jsi doma
---

---
hlemýžď na stropě
zanechal stopu krve
hlemýžď na stropě
má měděné oči
---

---
už nelze bít listopadu
čelem o stůl v hospodě
nastokrát
zkoušel jsi ohluchnout
abys nakonec uslyšel
svůj hlas v bláznivé košili
---

---
po světle ustýskaná noc
znovu mrzne a někde končí

samota bez křídel
obchází domy ve vesnici
samota bez křídel
slídí okenice mého srdce
---

---
je u mě prý
na návštěvě Labyrintos
rozestlal si ve mně
do ticha nabodal
stříbrné díry
prostřel mezi nimi
Tvé černé vlasy
---

---
když jsi se nedívala
slíbal jsem světlo
ze tvých rtů a potom byla tma

teď mi píšťalkou kouzlíš úsvit
a až se nebudu dívat já
odletíš mi jasmínová
rozvonět se nanovo svým snům

posnídám ráno a zbytky od večeře
---

---
polínko štěstí je
dnes tlusté na tři palce
tak nechej vyspat noc
alespoň jednou
a nenuť sekeru úsvitu
do ošklivých slov
---

 

 

---
nesu Ance konec světa
courám alejí popravenečků
sekera napřímila krk
větří fašank v polích

nebe se dnes stěhuje
na ptačích křídlech
nemá prý na nájem

šeptá Anka za dveřmi
a dovnitř mě nepustí
---

---
tahle černá Anka
o mě ví
že večeřím s havrany
a ji, že mám nejraděj

proto se mnou nemluví
a čte si dopisy
svázané mašlí ve vlasech
a čeká až se z ní zblázním
---

---
vyklonila hlavu z nočního rychlíku
její vlasy si noc spletla se svými
vítr jim nakonec půjčil hřeben
---

---
tenkrát četlo se
jen z nastavených dlaní
a slabikář schovaný za postelí
nikdo nebudil před usnutím
---

---
na konci zahrady loňský
žebřík rozpřáhnutý do nebe
v půlce gesta
o plot opřený
---

 

 

---
co já jim povím?
jak se mám ?
nevím
dlouho jsem u sebe
už nebyl
kráčím kolem řeky
a ona se usmívá
---

---
nejsou tu lilie
jen rybář lidí
si na břehu odkašlal
za chvíli malou
zvednou se stíny

a já už se nesmím ptát
Rolničko, jak ti je
v kořenech slyším
dech Bestie
---

---
Anka
strážkyně jednorožců
má oči v kapsách
a vlasy z havraních křídel

na vejcích sedí dutá přání
až začnou pukat
chci být s ní
---

 

 

Konec