MARTIN ŠVANDA

Leknína, II. část

*
po půlnoci
mě Leknína políbila na čelo
vzala za ruku a odvedla

letěli jsme nočním městem,
které si v okapech předlo
a křídla našich labutí plály  
ponocujícím komínům do hrdel

bylo to naše město družička
která našemu letu držela vlečku
bylo to naše město družička
nad kterým dnes i noční můra
jenom pokrčila rameny
při hledání své nevěsty

nakonec
minuli jsme útlé kotníky petrovských věží
a na hřbetě jejich sepjatých rukou
Leknína jedním mávnutím řasy
z krku minci si sundala
a tím druhým
na můj krk zavěsila

až hladina jezera zfialoví
převez minci na břeh a opatruj ji
Pampelišťane…

pro kterého převozníka je ten peníz?
na který břeh se mám nalodit?

komu z nás místo srdce zbude kra?
a kdo bude komu mávat?
Lekníno…

 

 

*
z celého roku zbývá jen
kostra z dvanácti žebry
které úzkost trpělivě prohmatává
jestli nejsou nalomené

a po páteři se vyptává
když si na nás láska prstem ukazuje
a marnost nám strouhá mrkvičku
*

 

 

*
kolem dubu
který zapomněl na podzim
a taky opadat
jsou vidět liščí stopy

ukazuji stopy Lekníně
pokyvuje hlavou
ale dívá se do sněhových krystalků
*

 

 

*
ukazováčkem mi popisuješ nebe
místo tečky houslový klíč
na konci

a říkáš mi:

 v mísách tiše kvetou
modré hlavy růží místo jablek, 
poslouchej

Hříbátko,  až tě budou kovat
ten zvuk se  bude odrážet
stěnami mého srdce                                
*

 

 

*
k sedmému schodu stoupá neděle
domácnost vyzvání smutkem
a pitím až ke dnu

ráno za dveřmi drží mezi prsty
doutnající nedopalek noci
a já jsem zase nerozbalený list

moře světla bude se mnou
zase celý den smýkat
moře světla bude si ve mně
zase celý den číst
*

 

 

*
venku prší
v obchodě voní buchtičky s krémem

v obchodě prší
venku voní buchtičky s krémem
*

 

 

*
pořád je to město kočka
a už má drápy vytažené
pořád je to město kočka
a já už jsem jeho myš

doma na mě vlastní pokoje
začaly hranatě shlížet
a v lese si na mě každá větev ukazuje

už jí nikdy nepošlu obláček
jen

(mlčet
neříct
a krve vypít
do dna
střevíc)
*

 

 

*    
dítě (čichá): mmm mm mm mmm
ty bílý nevoněj
matka: ty červený voněj
dítě (čichá): mmmm mm
jak malinko…
    (nedělní dopoledne v Růžové zahradě)
*  

 

 

*
vytáhni si jednu kartu
podívej se na ni
a pak mi ji vrať

(zatímco Leknína míchá karty nad stolem
za oknem noc vykládá
hvězdný pasiáns na zítra)

je to tahle? ptá se Leknína
je. lžu
a ve snáři hledám černého petra

nikdy jsem na ten trik nepřišla
říká mi Leknína
*