MARTIN ŠVANDA
Leknína, II. část
*
po půlnoci
mě Leknína políbila na čelo
vzala za ruku a odvedla
letěli jsme nočním městem,
které si v okapech předlo
a křídla našich labutí plály
ponocujícím komínům do hrdel
bylo to naše město družička
která našemu letu držela vlečku
bylo to naše město družička
nad kterým dnes i noční můra
jenom pokrčila rameny
při hledání své nevěsty
nakonec
minuli jsme útlé kotníky petrovských věží
a na hřbetě jejich sepjatých rukou
Leknína jedním mávnutím řasy
z krku minci si sundala
a tím druhým
na můj krk zavěsila
až hladina jezera zfialoví
převez minci na břeh a opatruj ji
Pampelišťane…
pro kterého převozníka je ten peníz?
na který břeh se mám nalodit?
komu z nás místo srdce zbude kra?
a kdo bude komu mávat?
Lekníno…
*
z celého roku zbývá jen
kostra z dvanácti žebry
které úzkost trpělivě prohmatává
jestli nejsou nalomené
a po páteři se vyptává
když si na nás láska prstem ukazuje
a marnost nám strouhá mrkvičku
*
*
kolem dubu
který zapomněl na podzim
a taky opadat
jsou vidět liščí stopy
ukazuji stopy Lekníně
pokyvuje hlavou
ale dívá se do sněhových krystalků
*
*
ukazováčkem mi popisuješ nebe
místo tečky houslový klíč
na konci
a říkáš mi:
v mísách tiše kvetou
modré hlavy růží místo jablek,
poslouchej
Hříbátko, až tě budou kovat
ten zvuk se bude odrážet
stěnami mého srdce
*
*
k sedmému schodu stoupá neděle
domácnost vyzvání smutkem
a pitím až ke dnu
ráno za dveřmi drží mezi prsty
doutnající nedopalek noci
a já jsem zase nerozbalený list
moře světla bude se mnou
zase celý den smýkat
moře světla bude si ve mně
zase celý den číst
*
*
venku prší
v obchodě voní buchtičky s krémem
v obchodě prší
venku voní buchtičky s krémem
*
*
pořád je to město kočka
a už má drápy vytažené
pořád je to město kočka
a já už jsem jeho myš
doma na mě vlastní pokoje
začaly hranatě shlížet
a v lese si na mě každá větev ukazuje
už jí nikdy nepošlu obláček
jen
(mlčet
neříct
a krve vypít
do dna
střevíc)
*
* |
|
|
dítě (čichá): |
mmm mm mm mmm
ty bílý nevoněj |
matka: |
ty červený voněj |
dítě (čichá): |
mmmm mm
jak malinko… |
|
|
(nedělní dopoledne v Růžové zahradě) |
* |
|
*
vytáhni si jednu kartu
podívej se na ni
a pak mi ji vrať
(zatímco Leknína míchá karty nad stolem
za oknem noc vykládá
hvězdný pasiáns na zítra)
je to tahle? ptá se Leknína
je. lžu
a ve snáři hledám černého petra
nikdy jsem na ten trik nepřišla
říká mi Leknína
*
|