MIROSLAV VÁCLAVEK

Řekl mi to déšť

Řekl mi to déšť
že žádný muž nepatří jediné ženě

Řekla mi to noc
že žádná žena nepatří jedinému muži

Našeptal mi to mořský vítr
až na kraji světa
kde modré světlo čistého nebe
patří všem

Že srdce pije svoji vlastní špatnou krev
jako těžké víno
v žízni
po rozpršeném svítání

 

18.6.2006

 

 

Zima je

Zima je lhář
když tváří se do modra
v jiskrném zrcadle
a něco praská v krocích

           snad sláma
           snad chlév
           snad kosti ryby

zima je hráč
na strunoví ze střev
v bílém břiše
na ptačí mlčení

           rozléhá se mlha
           není vidět slepeckých holí
           jsou všichni bez zraku

a rovni

když převádíme se
okolo sebe
ostýchajíce se dotýkat

 

18.6.2006

 

 

Brzy je

Brzy je po ránu
jen zrcadla bdí
noc ukrojila si
z mé večerní krásy

mám u stropu

starou hvězdu
plíseň v hodinách
tebe okoralou

když objímáš

můj zparchantělý stín
i otevřené rány

je příznivý vítr

za okny

se mihla
utržená loď

 

18.6.2006

 

 

To okolo

Dny okolo
a my 
stále někde jen
kde musíme

černě mluvím
za tmy 
myslím
na věci mimo slov
a konečně nejdou mi říct

až ústa sešije mi smrt
nebudu o nic více mlčet

a oči, které viděly
dám ohni

 

21.07.2006

 

 

Tisíc

Tisíc dnů
bylo stejných
a noci jiné

několik let
bylo jiných
tisíc dotyků
a stejná zhasínání

zajaté ryby
roky hodin

je mi ticho
jsem list
nebojím se svého podzimu

strom po ovoci
list po stromu
po člověku hrob

obejmi mne
bývám sám

 

6.10.2006

 

 

Další podzim

V listech barvy a cesta
roky zasychají

další bílo
jinovatka tmy
kůže mrazu
pod ní ryby
v nich my

páchne tahle noc
hedvábím
když se marně zkoušíme neminout

měsíc
volské oko
zírá z pánve

je přepálená noc
a další podzim

 

17.10.2006

 

 

Nejvíc

Stromy tančí jako opilé
s jizvami větru
déšť sladký jako krev
omývá
hřbet pláten

naléhavý
je
jako před dveřmi kdosi

býváme jiní
za mlhy
a černi větví
když podzim rozvěsí
nehybná světla jablek

a my nesklizeni
lžeme si, že víme
kde rozsvítit
kde zhasnout
komu ne

a nejvíc sobě

 

5.11.2006

 

 

Před probuzením

Dnes na nikoho nikdo nečeká
po stěně rozlézá se tma
v protějším domě se právě zhasíná
jen tvoje světlo
ještě je
touží
že s posledním kusem šatů
zhasnu
a měsíc rozsvítí
je slyšet město
a tvé srdce
na dosah je cosi
a skryté marno na stéblech stesku
před ránem se zamyká
kde probudím se
já jež nespím
v ránu, v mlze, v noci pravd
a boty znalé cest
zanechají šlépějí
nikdy nebylo skutečně kam jít
jen vracet se

 

20.01.2007

 

 

Křik

Po okraji nebe
letěl pták
roztržené břicho sněhu
tichý jako chvíle před půlnocí
kdy psi si vylízali rány
a milenci se zraňují
koncová jsou světla hvězd
svírá se teď srdce obnažené žabí
vysoko na obloze
mého nalézání
a v oknech tmy vše svítí jako pominuté
a na okraj nebe
usedl bílý pták
a zakřičel jako narozené dítě
tu pravdu
ještě než naučí ho mluvit
pravdy jiné

jak jsme nevinní
dokud nemáme slova

 

5.02.2007

 

 

Pískem jsem

Mé písky
v noci stékají zrna hvězd
tvářemi dolů
a srdce duny přesýpá
když mezi prsty si mizíme
noc co noc
zbytečně žízniví

pískem jsem
ve tvých hodinách
voním pouští
a mojí marností

spoutáš mne
jen když mne miluješ

já tebe
když tě objímám

 

19.03.2007