BOHOUŠ VAŠÁK

Od sebe k sobě

Ticho rána
se na křídlech múz roztřepí
a vrány snědí slunce
jako ementál
Štěstí svatebčanům
opatrně našlapuje na střepy
Hvězdný prach mezi zuby mám
jak se měsíc smál

Ráno bývá příslib šlápot na schodech
od sebe k sobě
Otazníky v očích třítečkovej vzdech
žijem v podivný době
V době kamenný
zavři oči a na prstech si počítej

Šerosvit prázdný byt
a ticho jež se snídat dá
Člověk nikdy není sám
má svědomí a stín
S komáry jsem mluvil
Prý ty a krevní konzerva
jste úplně stejní
ty s pláčem říkáš co teď s tím

Ráno bývá příslib šlápot na schodech
od sebe k sobě
Otazníky v očích třítečkovej vzdech
žijem v podivný době
V době kamenný
zavři oči a na prstech počítej

 

 

Nebudeme - budeme

(věnováno Janě H.)

Výdech střídá nádech a kostky ledu v zádech
se z horkým dechem potkají
Páteří se šplhá sloupec chuti která
způsobí že roztají
Ještě chvíli pak se možná v páru promění
Od světla je dělí jenom krátký zatmění

Vládu drží vůně a pocit jako tůně
kam olovnici spouští tma
Sežehnuti slastí a v koutě něco chrastí
to hořící keř promlouvá
Ještě chvíli pak se možná požár rozhoří
Z kovářovy výhně přímo do vody se ponoří

Nebudeme o tom mluvit
Nebudem v tom tápat jseš mi přisouzená
asi jseš mi přisouzená
Nebudeme o tom mlčet
Není vhodná chvíle nejsem připravená
na to nejsem připravená
Budeme o tom žít
A ten chlív co je kolem vodou vyplavovat
vodou z řeky vyplavovat
Nebudeme o tom vidět
A to nás zabije tak jako socha Dona Juana
Jako socha Dona Juana
Budeme o tom vědět
A budeme se hádat doba není nevinná
ani doba není nevinná

 

 

Spustil se

Spustil se večer a já se cítím zas hrozně
Hrozně že hroznýše na těle jakoby mám
Ono to má jak se zdá svůj vlastní půvab
to dodýchávat

Čekám zlé zprávy až mi zavoláš vím bude to hrůza
Ale neboj se o mě vždyť já už to nažité mám
Ono to má jak se zdá svůj vlastní půvab
to dodýchávat

Asi usnu a počkám až zmizí tahle uštknutá chvíle
Zmijí páteří zvolna se vyklikatí
Když to nejde tak zbývá prý ještě svobodná vůle
se sebrat a jít

Spustil se večer a já se cítím zas hrozně
Hrozně že hroznýše na těle jakoby mám
Ono to má jak se zdá svůj vlastní půvab
to dodýchávat

 

 

Užmito

Nebe nad námi se napřáhlo k ráně
vítr si o skály nabrousil meč
blýsklo se na výzvu a teď je to na mě
abych uvolnila tuhletu křeč

Zatím mířím na severozáchvat
čas se loupe jako na rakvích lak
cítím sílu chci to řešit ne tápat
je to jak když se rozjíždí vlak

Ten vlak mě veze na nevěrovýchod
jsem v pasti a tak říkám si sýr
a ty čekáš na prorokův příchod
čekáš na znamení

A já nosím ve znaku váhy
a v očích mám svůj vlastní stín
jsem jen prsty které ti na čelo sáhly
dotekem chladivým

Už mi to doteklo už jsem doma
v zrcadle jsem si spíš povědomá
Rukama nohama vlasama prsty
cítím to jsem posedlá
Hodiny minuty lekce nenávisti
sama se nepoznávám

 

 

Zakopaný pes

Je to tlak tíseň a síla
je to málem rozedma plic
mluvil bys ale tak tě to svírá
že neřekneš nic
Ještě tak spát
ale i ve snu číhá
myšlenka temnomilná
a poznání je feťácká stíha
navíc nedochvilná

Kde je pes zakopán
marně se hrabeš v zemi bílou holí
Kde je pes zakopán
marně se hrabeš v zemi bílou holí
a stejně utíkáš k lidem
jako zvíře v zimě v lese ke krmelci za hroudou soli

A hrůza díky dělení bují
dělitel jsi možná ty sám
drobnosti pomalu střádáš na stracholam
Někdo blízký se opravdu stará
z čeho všeho odečítáš
Zbylo ti jak jednomu z mnoha
jenom na otčenáš

Kde je pes…….

 

 

Znamení blíženců

Byl jsem sám a ty sama jsi tančila
Noc byla černá jak kočičí srst
Oba jsme čekali až jiskra přeskočí
Z toho doteku teď bolí mě prst

Něco v nás ničivě dozrálo
Rychle jak puklina v ledu běžím
Běžím půlnocí ve znamení blíženců
To tajemství už neustřežím

Když se milují dva co se už minuli
Je to hra dvou právě dopsaných scén
Jedné horké chladnoucí a skutečné
A z té dřívější zbyl jenom sen