TEREZA VERECKÁ

Emma Dešti nová (So 1. 3. )

Emma očesala stromy
a teď
jí prší do vlasů

Chodidla přes záhony
nese roj počasů

Emma
se v keřích schová
Déšť kouká podezřele

Emma
je Dešti nová

a Emma
maso
mele

 

 

Liška

Má vůně je rychle pryč
z jeho rukou
zametám po sobě
ebonitové tyče
Jsem těkavá
v zákoutí šroubovic
zůstanu ti
Jako kus jídla
v zubech

 

 

***

V noci k mé posteli chodívá holčička
co svírá v ruce malého koníčka.
Koníček má v hubě malinkou holčičku...
Takové memento holek a koníčků

 

 

***

Spal jsi, venku šerotalo.
Vítr bloudil kolem skal.
Někde ve mně šero tálo
pod Tvým dechem, když jsi spal.

Šerotalo na ulice,
Ty jsi ve snu tajil dech
a já z noční šervánice
měla škumplech na zádech.

Spal jsi,  venku šerotalo.
- ve mně kdosi tiše tál.
Křičela jsem, ale málo.
Spal jsi a svět šerotal.

 

 

Vzpomínka na Maďarsko

Hlína je ještě mokrá
po předvčerejším dešti,
chodníky, jak už stokrát,
kropicí vozy leští.

Hlína je ještě mokrá
po předvčerejším dešti.
To se k nám podzim prokrad,
a i když právě nedští,

hlína je ještě mokrá
po předvčerejším dešti.
Žijem svůj život pro krach
A pro ta rána v Pešti.

 

 

***

Má postel je
vrt
ka


Pod ní smrtka
vr


mi nebozezem do matrace

Jsem už samá perforace