ZDENĚK VOJTĚCH

10.000 masaryků                                                                                                                                                                                                         

jdu masarykovou ulicí
dříve stalinovou
pak rudoarmějců, budovatelů, míru
na masarykovo náměstí
jsou tam masarykové z gumy, masarykové z betonu
masarykové z pomalovanýho papíru
polední masarykové z knedlíků
prasečího masa a zelí
a pod nohama mám dlažbu z hlav
masarykových koček

 

 

příhoda

jednou pršelo
a já se schoval do kostela
přišla jeptiška a řekla mi tady nemůžete bejt
zeptal jsem se proč
podívala se někam nad mou hlavu a řekla prostě nemůžete
zeptal jsem se jí
jak to děláte, když tady nemáte žádný chlapy
ven
zavřískala
ten den jsem zmoknul

 

 

fotbal

už zase
chlápci
s hřebeny
v zadních kapsách
ryjí
do navhlé omítky
záchodků
bohemka mistr ligy
a
vrútky hooligans

 

 

nástupiště

vrány čekají
že je někdo políbí
na rozloučenou

 

 

spořitelna v zimě

malí boháči
rozpustile sáňkují
na vkladních knížkách

 

 

potetovaní cikáni                                                                                                                                                                                                         

jsou pohlednice
co se mě přišly modře
zeptat quo vadis

 

 

o fedíkovi, kterého jsem viděl 25. února 2000                                                                                                                                                                     

našli ho v železářství
kam se přišel ohřát
protože celou noc prochodil
v mrazivém dešti
s nudlí u nosu
doktorovi ze sanitky se zdál nemocný
pořád si něco šeptal
a nechtěl si nechat odebrat krev
protože by umřel
ne tady, ale na věčnosti
byl přece fedík
kostička
rybí král
fedík, který umře s jedinou ztracenou kapkou své krve
fedík kostička, který plave deštěm jako vodou
fedík kostička rybí král, který šeptá modlitby za své poddané
v berounském železářství
a o kterém všechny přístroje říkají, že je zdravý
i když nehodlá prolít
jedinou kapku své královské rybí krve

 

 

operace

měl jsem sen. operoval jsem v něm žlučník göringovi
dali mi k tomu jen vidličku a lžíci na boty
ležel na velkým stole v nějakým zámečku
u hlavy vázu s uvadajícím dubovým listím
naštěstí byl dobře uspanej
nikdy jsem nikoho neoperoval
aspoň jsem přibližně věděl, kde je žlučník
byl rok 1942
a já byl v průseru
rejpal jsem se lžící v místech, kde jsem si myslel
že bych se rejpat měl, ale pořád jen sádlo
sádlo a spousta krve, prase tlustý vyžraný
občas za mnou zacvakal podpatkama hitler
pak se ale göring přede mnou rozevřel jak domácí lékař
pod vrstvou sádla byly červenohnědě namalovaný játra
a pod nima žlutozelenej žlučníček, kterej se dal dobře vydlobnout vidličkou
zavřel jsem ho jak domácího lékaře, pěkně stránku za stránkou
aby k sobě ve středu pupku přilehly. pro jistotu jsem ho zalepil izolačkou
hitler zase zaklapal podpatkama a popládal mě po zádech
byl jsem jeho člověk. v ještě větším průseru

 

 

dvojdomek

v tomto domku spolu spokojeně žijí dva přátelé, debil a kretén. no, nebydlí tu sami. je tu s nimi i několik
chromejch. od dveří kreténových k příbytku debilovu táhne se dvojkolejná žíně stop
je pondělí. nedělají nic zásadního ti holoubci. pozorují krákory na dvorku
i v úterý  spolu dál spokojeně žijí naši přátelé. no, nebydlí tu sami. je tu s nimi i několik chromejch. a i dnes
táhne se od dveří kreténových k příbytku debilovu dvojkolejná žíně stop
ani v úterý nedělají nic zásadního. o některých tématech mluví opatrně, zdálo by se, že si berou servítky. avšak
tyto servítky jsou občas štěkavé
ani ve středu to není jiné. dále spokojeně žijí naši milí. chromí jsou také v pořádku. i dnes probrouzdávají naši
hrdinové zdatně svou  dvojkolejnou žíni trochu slizkých stop
a bylo by s podivem, kdyby dělali něco zásadního. a opravdu. z okna do pasu vykloněni usmívají se a kývají na
dětské asfaltové hlavičky
ve čtvrtek by se leckomu mohlo zdát, že ve vzduchu visí změna. chybalávky. naši milí přátelé stále žijí, dokonce
spokojeně. s chromejma prohodí tak jednu dvě věty a zase po svých, ke své dvojkolejné žíni stop.
dělat něco zásadního, to pro ně není, to by si pak někdo mohl myslet, že by mohli dělat něco převratného. z toho
už vůbec nevzešlo nikdy nic dobrého
v pátek to ale přijde. kdo zná dobře naše hrdiny, zaznamená neklid. chromí se houfují, chromí odjíždějí.
rekreace, rekreace. žíni stop v tom zmatku, ti hrubiáni, dokonale pošlapali. je potřeba ji znovu prošlápnout. ale
je tu nádherně bez těch chromých. tak tichoučko
chvíle odpočinku od všeho zásadního. po žíni chodit a papučemi pleskat jako princi žabáci
a je tu sobota jak vymalovaná. spokojeností září naši přátelé debil a kretén. jak kohoutci tou rozkoší kokrhají. po
chromejch ani ťuknutí berle. dvojkolejná žíně stop správně schůdná v obou směrech. nadzemské blaho
na všechno zásadní zapomenout. na to je vždycky času dost. leda tak hledat okno, ze kterého ještě nikdo
nevyskočil
a máme to tu. neděle. chromí se vracejí. těch příhod. až z toho našim přátelům jde hlava kolem. no, nebydlí tu
ostatně sami. to je toho. pár chromejch. ale stejně. ještě že mají svou dvojkolejnou žíni stop. to je jistota.
něco zásadního? fuj! jen polehoučku ignorovat vlezlý křik vítězů.