Václav Vokolek

Václav Vokolek (1. 1. 1947, Děčín), básník, prozaik, výtvarník, publicista, žije v Tursku. Vysokoškolská studia nedokončil a byl zaměstnán jako správce zámku, pracovník muzea a restaurátor; od r. 1975 je ve svobodném povolání. Po roce 1989 pracoval v několika časopiseckých redakcích a od r. 1995 jako učitel na VOŠP v Praze. Věnuje se literárnímu odkazu svého otce, básníka Vladimíra Vokolka, spolupracuje s Českým rozhlasem a zabývá se esoterikou a výtvarnou a literární činností. Samostatně vystavoval doma i v zahraničí, ilustroval několik desítek knih, je zastoupen ve sbírkách NG v Praze či Domu umění v Olomouci. Retrospektivní výstavu Václava Vokolka uspořádala Galerie města Plzně r. 2004. V Londýně realizoval ocelovou plastiku Haiku (2000). Několik expozic představilo Vokolka společně s jeho strýcem Vojmírem Vokolkem (např. stálá expozice v zámku v Bystřici pod Hostýnem nebo Galerie města Plzně 2004). Kromě tradiční poezie vytváří také díla experimentální (Vizuální poezie v cyklu Nápisy, 1992). Básnickou tvorbu z let 1971- 1995 vydal až v knižním průřezu Zříceninový mramor (1996). Po roce 1989 vyšly mimo jiné próza Lov žen a jiné odložené slavnosti (1993), parafráze mýtů a podobenství Triptych (1995), novela Pátým pádem (1996), románová groteska Cesta do pekel (1999), knížka pro děti Pán z Halabákova (1997), memoáry Knihy vzpomínek (do konce 70. let, 2000), pět svazků knih Esoterické Čechy, Morava a Slezsko (2004-2006) či dvousvazkový Svět posvátných kamenů (2005-2006). Nejnovější básnická sbírka nese titul Obrysy a obrazy (2007).

 

Náklad

Poezie Wagon III-IV/07

Malý vůz I/09 – Mýtus zahrádkářské kolonie