ZDENĚK VOLF

+ + +

Po dešti... za chlévem 
dopíjím kávu
do stébel

 

 

D Ý M

Pouze na podzim v zahradách, mezi rytím a sbíráním trnek do sudu,
mi bývává líto, že nekouřím; že se nesvěříš, pohladí-li ti ještě penis
před spaním; že není před koho položit korunu, jak kdysi na vandru,
za sprosté slovo.

 

 

M E Z I    V Ě Ž E    T U Ř A N

pro lásku k nepřátelům
jejichž andělé na listech
na duši po leteckých dnech
zanechávají duhu z oleje         

 

 

+ + +

Jeffers měl moře
a Unu... Já Ivu
a mrvu?

 

 

S I L V E S T R A

Po měsících, kdy k přímluvě
budil ses jen erekcí
ze srdce
zas na zdech stíny
jak z rozhořelých polen ve světnici

O půlnoci psovi dlaně
mezi čelisti, z petard
aby přežil šoky  

–  –

Však za koho hned zrána
v slzách oči
jako z trnek koláč

topí se v mači

 

 

P Ř Í P I T E K    K M O T Ř I Č C E

Nedávám naději, usoudil doktor
Ale Pánbůh tě zřejmě chtěl
a ani tě nemuseli strkat do trouby
jaká vedra nastala v červnu 1947

I my jsme tě chtěli, Maruško
Domácnost, v níž se k Duchu
svatému podává podšálek
jak pod štrúdl, kde naleznem

A srdce, věčně se ztrácející
jak mobil – modlitbou
přímluvnou, kdo prozvoní

 

 

K A M Í N E K    P Ř E D    Z I M O U

nápisy na stélách     
na starém židovském
hřbitově lístkují
a slepnou zatímco
vyznáváním viny
pokračujem ve chválách
v závrati nad milostí 
před nemnoha dny
měřenou jen trny

 

 

J I N Ý M    J A Z Y K E M

helo mena
tyda si


tleja sla ma
na mo ri
par

žuru m n
jupr ši
nec